Kuba

jazyky: španělština (úř.)

národnosti: mulati 51 %, běloši 37 %, černoši 11 %, Číňané 1 % (velmi odlišné jsou oficiální statistiky: běloši 70 %, mulati 17 %, černoši 12 %

→ stát na stejnojmenném ostrově ve Velkých Antilách; největší a nejlidnatější ostrovní karibský stát. Povrch převážně nížinný s vápencovými krasovými plošinami. Na JV horské pásmo Sierra Maestra). Pobřeží členité, lemované ostrovy a korálovými útesy, na J ploché, bažinaté. Podnebí tropické pasátové; suché zimní období. Savany, v horách vždyzelené tropické lesy.

→ Kuba původně osídlena Indiány. 1492 Kolumbus, poté kolonizována Španěly; domorodé obyvatelstvo vyhlazeno. Dovoz otroků z Afriky. Do 1898 jádro španělské moci v Karibiku, o Kubu přišli ve válce s USA. 1902 nezávislost (USA pronájem zátoky Guantánamo na neurčitou dobu). 1959 svržen proamerický prezident F. Batista a moci se ujala revoluční vláda v čele s F. Castrem, původně nekomunistická, pak ale orientace na SSSR včetně přijetí ideologie Þ represivní komunistický režim. 1961 pokus o invazi protikomunistických povstalců (Zátoka Sviní) - poraženo. 1962 tzv. kubánská krize: umístění sovětských raket na Kubě málem přerostlo v celosvětový konflikt. Podpora levicových hnutí v Jižní a Střední Americe, „vývoz revoluce“ (Angola, Etiopie). Počátek 90. let rozpad socialistického bloku, konec hospodářské podpory Þ v současnosti hluboká ekonomická krize. Od 1995 se začalo kubánské hospodářství otevírat zahraničnímu kapitálu. Nezákonná migrace do USA (podomácku zhotovená plavidla, převaděči, falešná víza). Kvůli sklizni třtiny zrušeny Vánoce, až 1998 díky návštěvě papeže výjimečně povoleny (od té doby povoleno soukromě oslavit doma, volno však není).

→ Agrárně průmyslový stát se státem řízenou ekonomikou. Obdělává se 31 %, pastviny 27 %, lesy 24 %. Pěstuje se zejména cukrová třtina (1/2 osevních ploch), dále rýže, ovoce (pomeranče, grapefruity, ananasy – dříve na vývoz do RVHP, nejsou konkurenceschopné), maniok, batáty, tabák. Chov skotu. Významná těžba rud chrómu a niklu (jedny z největších zásob na světě), ložiska i mědi a železa. Hlavním průmyslovým odvětvím je potravinářský (ve výrobě cukru 3. místo na světě, zpracování ryb), dále strojírenský, textilní, hutnický (barevná metalurgie – industrializace v 70. – 80. letech), chemický průmysl. Dovoz ropy (hledají se ložiska v šelfu). Paliva – nahrazování alkoholem vyráběných z odpadu při výrobě cukru (pokrývá 1/3 paliv).

Stav dodržování lidských práv

Stav dodržování lidských práv na Kubě je často předmětem polemik, nabízíme výtah z bakalářské práce Pavlíny Pejlové, která se zabývá touto problematikou. Celou práci s názvem Problematika dodržování lidských práv a její důsledky pro rozvoj na příkladu Kuby si můžete přečíst zde .

Redukce cukrovarnictví

Redukce cukrovarnictví – v roce 2002 rozhodla kubánská vláda o prudkém odklonu od cukrovarnictví. Dosavadní rozloha třtinových plantáží (1,9 miliónu hektarů) bude postupně snížena až o 60 procent. Na uvolněné půdě vzniknou tři nové státní podniky, které se zaměří na chov dobytka, pěstování stromů na dřevo a ovoce a dalších zemědělských plodin. Letošní (2002 - 2003) sklizeň třtiny čili zafra, jak se na Kubě říká, má být pro 83 cukrovarů z celkového počtu 159 poslední. S výjimkou šesti, z nichž se stanou muzea, budou ostatní demontovány. Zafra, začínající v listopadu, bude od nynějška omezena na pouhých sto dní, aby se snížila spotřeba paliv a energie na polovinu. Poslední sklizeň cukru přesáhla podle neoficiálních informací čtyři milióny tun, což ve srovnání s předloňským výnosem 3,3 miliónu signalizuje opětný vzestup. Kuba se chce orientovat na tzv. ekologický cukr, vyráběný sice klasickou technologií jako rafinovaný nebo nerafinovaný, ale ze třtiny, k jejímuž ošetřování nebyly použity žádné chemikálie. Zatímco tuna běžného cukru se ve světě prodává asi za 120 dolarů, cena ekologického cukru se pohybuje mezi 500 a 700 dolary za tunu. Rozsáhlé omezení pěstování třtiny, kterou na ostrov dovezli španělští kolonizátoři v 16. století a která se postupně stala hlavním a téměř jediným exportním artiklem ostrova, bude mít obrovský ekonomický a sociální dopad. V oboru v současnosti pracuje asi půl miliónu lidí. Asi 100 tisíc jich projde rekvalifikací, během níž mají dostávat plnou výši svého dosavadního platu. K dramatickým změnám v rozloze třtinových plantáží, počtu cukrovarů a přesunu pracovní síly má dojít během překvapivě krátké doby pouhého jednoho roku.

(upraveno podle Costa, K.: Kuba zredukuje cukrovarnictví. IN: Právo, 4. červen 2002)

Mogoty

Mogoty jsou výrazné vrchy tvaru štíhlého kužele, věže, homole nebo kupy, složené z karbonátových hornin, zvedající se ostře nad plochou rovinou. Vznikají intenzivním chemickým nebo biochemickým zvětráváním karbonátových hornin pod vrstvou sedimentů nebo zvětralin (podpovrchovým krasověním) v tropickém a subtropickém vlhkém podnebí. Západní Kuba je klasickou oblastí jejich výskytu, z Kuby pochází i samotný název mogot (= kupa, hromada). Můžeme se s nimi setkat i na jiných ostrovech Velkých Antil, v Mexiku nebo v Jihovýchodní Asii, nikde jich ale nejí tolik, jako v kubánské provincii Pinar del Río a v pohoří Sierra de los Órganos. Turisticky nejatraktivnější část – Valle de Viñales – dokonce svého času posloužila jako kulisa k jedné z epizod obskurního československého seriálu o majorovi Zemanovi…

Havana

Havana (přesně „San Cristóbal de La Habana“), hlavní město Kuby, počtem obyvatel (2,1 milionů, tj. asi 1/5 obyvatel ostrova) největší město Karibiku, byla založena 15. 7. 1515 Diegem Velázquezem de Cuélar na jižním pobřeží ostrova v oblasti dnešního města Batabanó. Už v roce 1519 byla osada přemístěna na vojensky i dopravně výhodnější místo, k dnešní Havanské zátoce. Tu totiž bylo možno snadno kontrolovat a v případ nutnosti bránit z pahorků při jejím úzkém hrdle (mezi pevnůstkami Punta a Moro byl dokonce nějaký čas na noc natahován mohutný řetěz uzavírající záliv). Přesto byla Havana několikrát napadena piráty a vydrancována. V 16. století měla především obchodní funkci, městem byla prohlášena v roce 1592. V roce 1607 byla do Havany přemístěna koloniální správa ostrova a brzy se město stalo jedním z nejdůležitějších španělských opěrných bodů v Americe. Úpadek španělské moci v Americe na počátku 19. století měl na město nepříznivý vliv. Oživení přinesla až 20. léta 20. století a zavedení prohibice v USA – z města se stalo oblíbené výletní místi alkoholuchtivých Američanů (zůstali mu věrní až do nástupu Castrova režimu). V chátrající staré Havaně se dochovala španělská koloniální architektura (spolu s hradbami součást Světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO ).

Carlos Juan Finlay

Carlos Juan Finlay (* 3. 12. 1833 Puerto Príncipe, + 20. 8. 1915 Havana), Kubánec skotského původu, je jednou z největších postav tropické medicíny. Zabýval se výzkumem žluté zimnice, v roce 1881 zjistil, že přenašečem choroby jsou moskyti Aedes aegypti. Jím navrhovaná opatření (izolace nemocných a likvidace moskytů) byla 20 let ignorována, s úspěchem se začala realizovat až po španělsko-americké válce, ve které zemřelo víc vojáků na žlutou zimnici než při bojových akcích. Havana byla údajně prvním městem Karibiku bez výskytu této obávané tropické choroby.

Vaqueros

Vaqueros (od vaca, tj. kráva) jsou kubánskou obdobou slavnějších kolegů z USA – kovbojů.

Kubánská španělština

Kubánská španělština je pravděpodobně od spisovné normy jazyka nejodlišnější variantou. Liší se jednak částečně slovní zásobou (výpůjčky z indiánských jazyků, angličtiny a jorubštiny), jednak velmi nedbalou výslovností. Uprostřed a na konci slov se vůbec nevyslovuje [d] a [s], což má jeden zajímavý důsledek: u podstatných jmen zaniká rozdíl mezi jednotným a množným číslem.

Guantanamo Bay Naval Station

Guantanamo Bay Naval Station - vojenská základna USA v jihovýchodní části Kuby byla zřízena po španělsko-americké válce zejména kvůli kontrole přístupu k Panamskému průplavu. Dohodu o trvalém pronájmu pozemků a vodních ploch o rozloze 116,62 km2 k výstavbě základny s platností od 10. 12. 1903 podepsali zástupci obou stran 2. 6. 1903 (dohoda se týkala ještě území Bahía Honda, to ale bylo po 9 letech Američany opuštěno). Současný kubánský režim Fidela Castra podmínky dohod plní (např. zásobování základny vodou), americkou základnu na svém území ale odmítá a považuje ji za ilegální (proto např. nepřebírá roční nájemné ve výši 4085 $). Poté, co se v 60. letech stalo území základny cílem kritiků Castrova režimu, vybudovala kubánská strana v jejím okolí složitý systém zátarasů a minových polí. Vojenský význam základny je v současnosti minimální, z politických důvodů však USA o jejím vyklizení neuvažují. Nově se základna využívá mj. k internaci osob podezřelých z terorismu. Posádku tvoří cca 2500 vojáků a dále na základně žijí asi 4000 civilistů, především civilních zaměstnanců základny a jejich rodinných příslušníků.

Kubánské ručně vyráběné doutníky – havan

Tabákové rostliny (Nicotiana tabacum) pocházejí z poloostrova Yucatan. Do Evropy přivezl poprvé tabák v roce 1558 Jean Nicot. V současnosti se pěstuje od tropů po mírné pásmo. Na Kubě se tabák pěstuje hlavně v její východní části (Oriente), ve středu ostrova (Remedíos), poblíž Havany (Partídos) a na západě (region Pinar del Río), v němž se pěstuje nejkvalitnější tabák na světě. Klimatické podmínky jsou ideální: 27 °C, 1520 mm srážek, 64% vlhkost.
Tabák se na Kubě začal pěstovat před 16. st. V polovině 19. st. se na ostrově nacházelo na 10 000 tabákových plantáží a přes 1000 zpracovatelských dílen. Po zavedení průmyslové výroby doutníků na přelomu 19. a 20. st. se jejich počet snížil na 120, vyrábělo se asi 200 značek doutníků. Po převzetí moci F. Castrem v roce 1959 opustilo Kubu mnoho výrobců doutníků a vlastníků tabákových plantáží. O trh s doutníky se začal starat monopol Cubatabaco, produkce čítala 30 mil. ks. ročně. V současnosti se vyrábí 22 značek v 6 továrnách s vývozem 50–80 mil. ks. Na Kubě se i nadále vyrábí nejlepší doutníky na světě.
Pěstitelská sezóna tabáku začíná na Kubě v polovině září. Po 45 dnech přesadí malorolníci (vegueros) tabákové sazenice na plantáže a farmy (vegas), odřežou se pupeny. Tabáková rostlina má 7 pater listů a každý se používá na jinou část doutníku. Vnitřní část se nazývá náplň (tripa). Náplň je obalena vázacím listem (capote), který určuje hoření doutníku. Na povrchu se nachází krycí list (capa), ten je nejdůležitější částí, určuje vzhled a odpovídá za 60 % chuti doutníku. Po 80 dnech se listy sklízí tak, že se odřezávají v horizontálních rovinách odspodu. Poté se až 60 dnů suší v otevřených stodolách – casas del tabaco. Následují 2 fáze fermentace, při které dochází k uvolňování mízy, nikotinu, čpavku a dehtu. (Proto jsou doutníky méně škodlivé než cigarety). Následně se listy zabalí do balíků tercios a nechají se až 2 roky vyzrát (záleží na značce).
Listy se po dozrání speciálně vlhčí. Despalilladoras rozříznou list a odstraní řapík. Rezagadoras (třídičky) roztřídí list podle barvy, velikosti a struktury. Pak se 2 až 4 listy vějířovitě složí, zabalí do vázacích listů a pomocí lisu se vytvoří dokonale válcovitý svitek. Torcedores (baliči) zabalí svitek do krycího listu. Ubalené doutníky se ošetří proti plísním a uskladní v cedrových místnostech – escaparates, aby se odstranila přebytečná vlhkost. Catadores (ochutnávači) kontrolují tah, vůni, chuť a hoření doutníků. Escogedor roztřídí doutníky podle 65 možných odstínů. Anilladoras nasadí firemní papírové kroužky tzv. prstýnky. Poté se doutníky zabalí (většinou po 25 kusech) do cedrových krabic a expedují do obchodů.
Rozlišují se dvě řady doutníků. Parejos – rovné doutníky a Figurados – doutníky nepravidelných tvarů. Doutníky Parejos se liší délkou (cm) a tloušťkou (udává se v 1/64 palce = 0,4 mm). Rozlišují se na 7 základních typů: Double corona (20 cm), Churchill, Lonsdale, Panatela, Corona, Robusto, Petit corona (12,7 cm). Podle odstínu krycího listu se doutníky rozdělují do 7 skupin na doutníky nazelenalé (double claro), světle hnědé (claro), středně světle hnědý (colorado claro), červenohnědé (colorado), středně hnědé (colorado maduro), tmavohnědé (maduro) a tmavočerné (oscuro). Běžně dostupné havana jsou kvality premium, což představuje klasický tabák. Kvalita super premium představuje speciálně vybíraný tabák a vintage jsou nejdražší doutníky z tabáku vynikající sklizně jen jednoho roku.
Ze současných 6 firem je nejznámější firma Partagas s produkcí 5 mil. ks. vyrábějící stejnojmenné doutníky, dále značky Ramon Allones, Bolivar a Gloria Cubana. Nespornou kvalitu představují značky jako je Cohiba, Montecristo, Romeo y Julieta, Hoyo de Monterrey, Trinidad, Punch, Quintero. Dále neméně kvalitní Diplomaticos, Cuaba, El Rey del Mundo, Flor de Cano, H. Upmann, Por Larranaga, Rafael Gonzalez, Saint Luis Rey, Sancho Panza, Vegas Robaina.

(zpracoval Jakub Janalík, 2004)