Guatemala

Guatemalská republika (República de Guatemala)
rozloha: 108 890 km2 počet obyvatel: 13 276 517 (odhad červenec 2009)
hustota zalidnění: 121,9 obyv./km2přirozený / celkový přírůstek: + 2,29 / + 2,07 % (2009)
hlavní město: Guatemala

jazyky: španělština (60 %, úř.), indiánské jazyky (23 oficiálně uznaných jazyků, 40 %)

typ státu: prezidentská republika správní členění: 22 departementů (departamento)

národnosti: ladinové (mestici a asimilovaní Indiáni) 55 %, Indiáni 43 % (nejvíce Mayové), běloši a ostatní 2 %

náboženství: katolíci 76 %, protestanti, domorodá mayská náboženství
HDP/obyv.: 5 200 USD (2008) měna: 1 quetzal (GTQ) = 100 centavů, současně americký dolar (USD)

→ S a J vyplňují velehorská pásma Kordiller s činnými i vyhaslými sopkami, zemětřesná oblast. Pobřežní nížina při Tichém oceánu. Na S vápencová plošina Petén s ostrovními horami. Vlhké tropické podnebí. Hlavní řeka Moragua ústí do Karibského moře. Vlhké i opadavé lesy, křovité savany i horské louky.

→ Území Guatemaly v 1. tis. n. l. střediskem mayské říše. 1523 Guatemala dobyta Španěly, 1560–1821 součást generálního kapitanátu Guatemaly. 1821 vyhlášena nezávislost, 1822 – 23 okupována Mexikem, 1823 – 39 člen federace Spojených středoamerických provincií. Od 1839 samostatná republika. Nestabilní vnitřní poměry, častá povstání, střídání civilních a vojenských vlád. Od roku 1963 guerilla (krvavá občanská válka – etnický konflikt mezi Indiány a ladiny). 1986 obnoven civilní režim, ale s přetrvávajícím vlivem armády. 1995 mírová smlouva s Indiány (rozšíření práv v ústavě, uznání jazyků za úřední), byla odmítnuta v referendu. 1996 ukončení občanské války.

→ Agrární stát s ekonomikou orientovanou na produkci vývozních plodin. Vlastnictví půdy koncentrováno (velkostatky vlastní 2 % populace, 1/2 zemědělských pracovníků jsou bezzemci). Orná půda 17 %, pastviny 24 %, lesy 54 %. Plodiny tropického i mírného pásma, zejména kávovník (vnitrozemí), cukrová třtina (karibské pobřeží), banány (pacifické pořeží), kukuřice, bavlna, luštěniny. Chov skotu, prasat, ovcí. Těžba dřeva (mahagon a cedr), sběr pryskyřice chicle (na žvýkačky) a chininové kůry. Před občanskou válkou pěstování banánů na karibské straně, ale rozšířilo se zde mnoho chorob, po zavedení embarga na cukr z Kuby vzrostlo pěstování cukrové třtiny Þ reorganizace zemědělství. Omezená těžba ropy, soli, rud neželezných kovů. Průmysl zpracovává domácí suroviny (petrochemický, potravinářský, textilní, chemický). Vzrůstá význam cestovního ruchu. Dovoz a vývoz orientován na USA.

důležité odkazy:
Parlament:Congreso de la República de Guatemala
Vláda:Portal del Gobierno de la República de Guatemala
Statistika:Instituto Nacional de Estadística
Všeobecné informace:CIA - The World Factbook 2007
Wikipedia - The Free Encyclopedia
zajímavosti:

Chicle

Chicle (čikl, sapotová mléčná šťáva) je šťáva z rostliny Manilkara zapota , tropického stálezeleného stromu pocházejícího ze Střední Ameriky. Chicle je tradiční surovina k výrobě žvýkaček. Strom se pěstuje i pro plody (většinou označované zapota), které jsou velikosti švestky a mají sklovitou žlutohnědou dužninu. Chicle se získává obdobně jako latex z kaučukovníku: sběrači (tzv. chicleros) na kmeni stromu provedou hluboké šikmé zářezy ve tvaru V od výše 9–10 m a surovina stéká do nevelkých nádob u paty kmene. Následně se vaří, až získá správnou hustotu. Na rozdíl od kaučukovníku se ale strom nehodí k pěstování na velkých plantážích: sběr šťávy nemůže být příliš častý a výnosy jsou značně rozkolísané. Chicleros proto využívají malá políčka ale i divoce rostoucí stromy, jejichž porosty jsou nesystematickým a nadměrným využíváním vážně poškozovány (hlavně na poloostrově Yucatan, který byl tradičně nejdůležitější produkční oblastí). V Americe produkují chicle Mexiko, Belize, Guatemala a Venezuela, největším odběratelem jsou USA. V současnosti je chicle, který znali a užívali už Aztékové a Mayové, jako surovina pro výronu žvýkaček vytlačován gumou vyráběnou z ropy. Používá se ale stále pro výrobu dražších “značkových” žvýkaček a také pro některé regionální trhy, ve kterých spotřebitelé “ropné” žvýkačky neakceptují (např. Japonsko).

Mayská civilizace

Mayská civilizace existovala od 1500 př. n. l. do roku 1697 na Yucatánském poloostrově a přilehlé oblasti (mapa nejvýznamnějších archeologických nalezišť zde ). Předklasické období začalo 1500 př. n. l. a skončilo začátkem 4. století. Poté následovalo klasické období (do konce 9. st.), nazývané též Stará říše. Hlavním centrem bylo město Tikal (dnes v Guatemale) ve kterém ještě dnes můžeme vidět 16 chrámů. Třetí a poslední období skončilo dobytím Španěly v roce 1697. Nazývá se období poklasické, známěji Nová říše. Hlavním centrem bylo město Chichén Itzá (dnes v Mexiku), v jehož okolí se vyskytují cenoty, proslulé díky obětním obřadům. Cenoty vznikly v krasových horninách po dopadu meteoritu. Konec Staré říše není úplně vysvětlitelný a existuje několik teorií: zemětřesení, změny podnebí, epidemie, válka, intelektuální a estetické zhroucení, společenský rozklad (povstání nižších vrstev), vyčerpání zemědělské půdy (neznali pluh). V současné době žije na území států Guatemala, Honduras, Belize a Mexiko asi 2 miliony maysky mluvících Indiánů.

(zpracovala Marta Suchá)

Mayská matematika

Mayská matematika - v mayské společnosti hrál důležitou roli čas. Díky velmi precizním a dlouhodobým astronomickým pozorováním vznikl mayský kalendář. Jako důsledek tvorby kalendáře vznikla jednoduchá, přesto velmi zajímavá a užitečná početní soustava, která na dlouhou dobu zůstala nepřekonaná. Ani takové kolébky vědění jako Řecko a Řím nebyly schopné vymyslet lepší početní systém.
Mayové při počítání používali dvacítkovou soustavu vycházející ze zvyků předků, kteří při počítání používali prsty na rukou i na nohou. Při počítání většího počtu (např.bojovníků) bylo potřeba i více prstů. Někteří bojovníci vystoupili z řady a tvořili “počítací stroj“ . Počítající se postupně dotýkal jejich prstů na rukou i nohou, za každého bojovníka jednoho prstu. Když se dotknul všech 20 prstů prvního muže a nebylo ještě všechno spočítáno, přistoupil ke druhému a počítalo se dál.Výsledek (např.72 bojovníků) vypadal následovně: 10 a 2 ve čtvrté dvacítce nebo tři dvacítky a 10 a 2.
Mayové čísla zapisovali dvojím způsobem. Pomocí čárek a teček (tečka měla hodnotu 1, čárka měla hodnotu 5) a pomocí profilů hlav mayských bohů (např. 1 = mladá bohyně země, 3 = bůh větru a deště, 4 = bůh slunce, 5 = starý bůh podsvětí, 8 = mladý bůh, 10 = bůh smrti, 11 = bůh země). K psaní vyšších čísel než 19 pomocí čárek a teček Mayové používali poziční soustavu číslování. Zatímco v naší desítkové soustavě stoupá hodnota pozic zprava doleva vždy desetinásobky, v Mayské dvacítkové soustavě hodnota pozic stoupá zdola nahoru po dvacetinásobcích. Aby nedocházelo ke špatné interpretaci čísel, bylo nutné zavést nový symbol, který by znamenal, že v daném řádu čísla se nevyskytují žádné jednotky. Nulu vyjadřovali symbolem ve tvaru mušle, na první pohled připomínajícím zavřené oko. Nutno podotknout, že mayská nula neznamenala to co nula pro nás. Spíše ji vnímali jako symbol pro nic.
Díky používání poziční soustavy zápisu čísel byly také početní úkony mnohem jednodušší.Sčítání čísel se omezilo na sčítání teček a čárek na stejné úrovni. Každá dosažená dvacítka pak byla přenesena do další úrovně (stejný princip, jakým sčítáme my, pouze přenášíme desítky do další úrovně). Odčítání bylo prováděno opačným způsobem.Násobení bylo složitější, používaly se tabulky. Ovšem násobení a další složité výpočty se všechny týkají pouze kalendáře. Nejsou mezi nimi žádné záznamy o světských věcech ( pytle kukuřice, počty bojovníků apod.).

(zpracoval Josef Sova, 2004)

poslední aktualizace:
08.09.2009
zpět na hlavní stranu
zobrazení pro tisk
první vzhled