Francouzká Guyana

jazyky: francouzština (úř.), kreolská francouzština

národnosti: černoši a mulati 66 %, běloši 12 %, Indové, Číňané a Indiáni 12 %, ostatní 10 %

→ zámořský departement Francie. Nížinné, zčásti močálovité pobřeží přechází do vnitrozemí ve zvlněnou pahorkatinu až vrchovinu (součást Guyanské vysočiny). Rovníkové vlhké podnebí. Krátké peřejovité řeky, deštné tropické pralesy. Výrazné přistěhovalectví.

→ Španělská kolonizace od 16. stol. 1713 připadlo Francii. 1854–1936 sloužila jako trestanecká kolonie. 1946 obdržela statut zámořského departementu Francie. Územní spor se Surinamem o území mezi řekami Marouini a Itany.

→ Hospodářsky nerozvinutá země, vysoké dotace z Francie, nutný dovoz jídla a paliv. Zalesněno 90 % území (území je vesměs neobydlená divočina). Pěstování rýže, manioku, cukrové třtiny, tropického ovoce. Chov skotu, prasat. Lov ryb a krevet. Těžba dřeva, zlata, bauxitu. Průmysl zpracovává zemědělské plodiny.

Zlato

Zlato bylo v zemi objeveno roku 1855. Legálně se ho v zemi vytěží ročně kolem 2 tun, což řadí Francouzskou Guyanu až na 13. místo v rámci Latinské Ameriky. V deštném pralese kolem řeky Approuague probíhá rozsáhlá ilegální těžba, jejíž objem se odhaduje na 40 tun ročně. Touto činností se zabývá na deset tisíc dělníků, kteří žijí v podmínkách připomínajících otroctví. Pokud nechtějí přijít o práci řízenou zločineckými gangy, musejí během hodiny vytěžit z říčního bahna tři a půl gramu zlata. Pokud se policejním silám podaří část zlatokopů polapit, ze sousední Brazílie dorazí okamžitě další. Náklady spojené s těžbou zlata jsou ve Francouzské Guyaně nejnižší na celém světě: na unci pouhých sto osmdesát dolarů. Zlatokopové nejprve musí vymítit kus pralesa. K získávání zlata se používá kyanidové loužení nebo rtuť, jejich používání má velmi negativní vliv na zdejší krajinu (znečišťování vody, půdy, úhyn živočichů i rostlin). Nelegální těžba ovlivňuje i život místních indiánských kmenů, jelikož zlatokopové těží i na jejich území, které bylo vyhlášeno za národní park.

(zpracovala Dita Krestýnová, 2005)

Kourou

Kourou - kosmické středisko Evropské kosmické agentury (ESA)

trestanecká kolonie

Trestanecká kolonie pro těžké zločince existovala v letech 1854–1938 na pevnině při ústí řeky Maroni a na Ďábelském ostrově. Ďábelský ostrov (Île du Diable) byl původně kolonií lidí postižených leprou a až do r. 1938 notoricky známým vězením – „bezpečným místem“ pro vězně, mezi nimiž byl též Alfred Dreyfus (1859–1935). Osudy těchto vězňů se později staly předlohou pro román Motýlek. Poslední trestanci opustili toto území počátkem 50. let.

(zpracovala Eva Procházková)