Santo Angel Salto Ángel (Salto Churún Merú) je nejvyšší vodopád na světě. Nachází se v národním parku Canaima (pro zájemce tříminutový film o NP Canaima zde ) na jihovýchodě Venezuely na nepojmenovaném přítoku Rio Caroni. Národní park byl vyhlášen 12. 6. 1962 a v roce 1994 byl zapsán do světového přírodního dědictví UNESCO. Vodopád se řítí z neuvěřitelné výšky 979 metrů (z toho 807 metrů padá voda volným pádem) ze stolové hory Auyantepui (v překladu Ďáblova hora) a je patnáctkrát vyšší než slavné Niagarské vodopády.
V angličtině se vodopád označuje jako Angel Fall, španělsky Salto Ángel a místní indiánský název pro něj je Churún Merú (Ďáblova tlama). Jeho název nemá nic společného s andělem, jak by se mohlo na první pohled zdát, vodopád byl pojmenován po svém objeviteli Jamesi Crawfordu Angelovi, přesný překlad do češtiny by proto měl být Angelův vodopád. Angel přirozeně nebyl první, kdo vodopád spatřil, ale s jeho existencí seznámil veřejnost. Vodopád poprvé uviděl v roce 1933 při jednom z mnoha letů, které podnikal od roku 1921 s geologem J. R. McCrackenem při hledání nalezišť zlata. V roce 1937 spolu s dalšími třemi společníky dokonce na vrcholu Auyantepui přistál letadlem, přitom je ale poškodil tak, že musel podniknout komplikovanou jedenáctidenní cestu do civilizace pěšky. Uvízlé letadlo bylo sneseno vrtulníkem až o 33 let později a dnes je na místě přistání umístěna jeho replika.
Salto Angel je v současnosti jedním z nejvyhledávanějších turistických cílu ve Venezuele. Velice oblíbené jsou panoramatické lety letadlem či vrtulníkem, při nichž si člověk může prohlédnout stolové hory i vodopády z úplně jiné perspektivy. (zpracoval Jan Smékal, upraveno, 2005) Tepui Tepui (lokální označení stolových hor) jsou charakteristickým morfologickým prvkem Guayanské vysočiny, i když zaujímají jen 5 % její rozlohy. Nejedná se o horské vrcholy v pravém slova smyslu, ale spíše o náhorní plošiny, oddělené od okolní krajiny příkrými svahy, vysokými až 1 kilometr. Na území venezuelské části Guayanské vrchoviny se nachází více než 100 stolových hor. Jsou osamělé nebo seřazené v jakýchsi řetězcích. Každá ze stolových hor představuje ostrov sám pro sebe, obklopený hustým pralesem, přecházejícím do svislých skalních stěn vysokých stovky metrů. Jejich rozmístění v rámci vysočiny je nepravidelné a zasahuje do několika států, z nichž nejvyšší podíl má Venezuela (a v ní pak její jihovýchodní část, náhorní plošina Gran Sabana). Jsou vesměs budovány pískovci s křemitým a železitým tmelem, usazenými v prahorním moři. Po dlouhé sedimentaci ve starohorním moři se před 600 miliony let celé pískovcové souvrství vynořilo na povrch. Moře se do prostoru Guayanské vysočiny už nikdy nevrátilo a neměnilo se příliš ani počasí, které bylo vždy bohaté na vláhu. I bez moře tu byla voda dominantním živlem, což se projevilo především na hustotě říční sítě, síle řek a tudíž i na erozi. Měkčí části pískovcového souvrství byly odlamovány, rozplavovány a odnášeny a zůstávaly jen části nejtvrdší, které si zachovávaly svislé, neobyčejně vysoké stěny. Většinou takto vzniklé stolové hory už zůstaly zcela izolovanými a dodnes neprobádanými ostrovy.
Horní plošiny mají relativně studené podnebí s velkou oblačností a s četnými tropickými bouřkami. Jejich povrch je různorodý s mnoha krasovými jevy v pískovcích. Přírodní podmínky jsou na plošinách stolových hor stejné jako před mnoha miliony let a nikdy se asi radikálně nezměnily. Rostlinné i živočišné druhy se mohly na stolových horách vyvíjet nezávisle na okolí. Vzniklý endemismus tu lze pozorovat v různých úrovních. Existují tu i endemické druhy a poddruhy pro jedinou stolovou horu. Příklady endemických rostlin (cca 5000 endemických druhů): orchidej Epidendrum montigenum, orchidej Habenaria roraimensis. Ze živočichů se objevují endemické žabky (rod Oreophrynella), hadi, ještěrky i různé druhy hmyzu a členovců.
Půda je na tepui neúrodná. Na zvětralém povrchu pískovců a křemenců se nevytvoří dostatek humusu. Některé větší tepui jsou však i přes nedostatek humusu hustě porostlé vegetací. Jsou zde druhy, které si vyřešily přísun potravin netradičním způsobem. Berou si je např. z hmyzu (masožravé rostliny) – nejznámější jsou heliamphory. (zpracovala Jana Plucarová, redukováno, 2005) Národní park Canaima Národní park Canaima ( Parque Nacional Canaima ) má rozlohu 30 000 km2, leží v jihovýchodní Venezuele při hranicích s Brazílií a přes svou relativní odlehlost patří mezi nejvyhledávanější národní parky světa. Území je charakterizováno vlhkým klimatem (srážky až 3000 mm) s obdobím dešťů od června do listopadu. Park je otevřen pro turisty celoročně. Území parku se stalo slavným (stejně jako Eldorádo) díky zkazkám o obrovských nalezištích zlata a diamantů. Venezuelská vláda se na naléhání přírodovědců rozhodla v roce 1962 prohlásit oblast národním parkem. V parku se nachází planina Roraima, kterou indiáni považují za říši ducha zla, prérie i bujné tropické džungle. Dominantu tvoří řada vodopádů. Národní park je domovem asi 4000 druhů orchidejí. (zpracoval Petr Hanus, redukováno, jazykově upraveno, 2003) Národní park Sierra Nevada Národní park Sierra Nevada ( Parque Nacional Sierra Nevada ) leží v severní části Venezuely v oblasti obývané mnoha indiánskými kmeny. V národním praku jsou na velmi dobře značeny trasy pro pěší i pro koňskou dopravu. Raritou je lanová dráha na vrchol Pico Espejo (dlouhá 12,5 km, výška 3000 m). K vyhlášení národního parku vláda přistoupila v roce 1952. Najdeme zde až 4500m vrcholy, ze kterých stékají ledovcové potoky do hlubokých údolí s profilem písmene „U“ a napájejí krásná jezera. Stupně vegetace se mění podle nadmořské výšky – od tropických lesů přes oblasti stepního charakteru až po ledová pole a sněhem pokryté skály. Park je domovem kondora – největšího dravce Jižní Ameriky. (zpracoval Petr Hanus, redukováno, jazykově upraveno, 2003) Nueva EspartaNueva Esparta [nveba esparta] česky Nová Sparta je z celkového počtu třiadvaceti států Venezuely nejmenším a zároveň jediným ostrovním, nachází se při severovýchodním pobřeží Venezuely. Stát se rozprostírá na ploše 1 150 km2 (0,13 % rozlohy Venezuely), vznikl v roce 1909 a tvoří jej tři ostrovy: Margarita, Coche a Cubagua (byl připojen v roce 1947). Na ostrovech žije 439 691 obyvatel (2007), z toho přibližně 415 tis. na Margaritě, necelých 25 tis. na Coche, ostrov Cubagua je neobydlený. Nueva Esparta je administrativně členěna na 11 samosprávných regionů a jejím hlavním městem je La Asunción na ostrově Margarita. Ostrovy byly objeveny v roce 1498, až do roku 1739, kdy se staly součástí Vícekrálovství Nová Granada, byly spravovány ze Santa Dominga. V roce 1830 se oblast stala trvalou integrální součástí nově vzniklé Venezuely. Název Nueva Esparta vznikl právě v době venezuelských národně-osvobozeneckých bojů v průběhu druhé a třetí dekády 19. století. Zdejší populace se měla vyznačovat nesmírnou statečností a vytrvalostí v bojích. Tyto skutečnosti pak měly v soudobých pozorovatelích vyvolat konotace starověké Sparty, jejíž obyvatelstvo místní připomínali. Odtud tedy pojmenování Nová Sparta. Isla Margarita je největším ostrovem Nové Sparty a její rozloha činí 920 km2. Ostrov byl objeven Kryštofem Kolumbem na jeho třetí výpravě v roce 1498. Ten měl dát ostrovu jméno Margarita podle Markéty Rakouské, Kolumbovy platonické lásky. Dle další verze dostal ostrov název podle toho, že zde byly těženy perly, jichž Španělé za dobu svého panství odvezli na 14 tun. Margarita byla španělským územím do roku 1814, kdy se stala prvním svobodným územím. Na počest bojů za nezávislost byla pojmenována mnohá místa: např. hora, která dostala název Matasiete (Matar Siete – zabít sedm). Povstalecké vojsko zde porazilo přibližně sedminásobnou přesilu Španělů. Margarita je chápána jako turistický ráj, i díky své výjimečné poloze. Je jedním z mála míst v Karibiku, kde se nevyskytují hurikány a malárie. Teplota vzduchu se pohybuje v rozmezí 24-37 °C, přičemž klima je poměrně suché. Na západní části ostrova se nachází poloostrov Macanao, který je na rozdíl od zbytku ostrova vyprahlým hornatým územím s hlubokými údolími porostlými kaktusy. Ostatní části ostrova jsou porostlé tropickými deštnými lesy a celé pobřeží je lemováno plážemi (El Agua, Puerto Cruz, Bahía de Plata a mnoha dalšími). Dalšími místy vhodnými na výlety jsou např. města La Asunción, Porlamar či Pampatar nebo Národní park Laguna de la Restinga (Parque Nacional Laguna de la Restinga) - mezi samotným ostrovem a poloostrovem Macanao; systémy zálivů a průlivu, velká biodiverzita - různé druhy ryb, papoušků, volavek a mangrovníků) a Národní park Cerro El Copey (Parque Nacional Cerro El Copey) uprostřed Margarity, který patří k nejvlhčím místům ostrova. Město La Asunción leží v úrodném údolí, kterým protéká stejnojmenná řeka. Nachází se v něm sídlo regionální vlády i Museo Nueva Cádiz, ve kterém se návštěvník dozví zajímavosti o jednom z prvních španělských měst v Jižní Americe, jimž je právě Nový Cádiz založený po roce 1500 na ostrově Cubagua. Nad městem se tyčí pevnost Castillo de Sante Rosa, jakožto pozůstatek z dob nájezdů pirátů. Největším městem Margarity je přístav Porlamar, ve kterém je koncentrovaná jedna třetina obyvatel ostrova. Ve městě není mnoho historických památek, ale za to zde turista najde mnoho restaurací, hotelů, nákupních středisek. Zdejší letiště zajišťuje vzdušnou dopravu s kontinentální Venezuelou. Lago BermudezVe Venezuele se nalézá druhé největší asfaltové jezero světo Lago Bermudez. Rozkládá se v Orinocké pánvi na východě země. Rozloha jezera činí necelých 40 hektarů. Reálné odhady hovoří o rezervoáru 6 milionů tun asfaltu obsaženého v jezeře. |
