Marcus Mosiah Garvey Marcus Mosiah Garvey (1887–1940), hlavní představitel černošského nacionalismu vycházejícího z představy, že všichni černoši tvoří jeden národ, se narodil 17. srpna 1887 v St. Anns Bay na severním pobřeží ostrova.Veřejnou činnost zaměřil na návrat černochů z celého světa do Afriky, kde by opět získali svou hodnotu, jež jim byla násilně vzata bělochy. V r. 1914 založil na Jamajce první pročernošskou organizaci - „Asociaci pro všeobecný pokrok a zachování dědictví černé rasy“ (UNIA – Universal Negro Improvement Association), která měla v době svého největšího rozmachu v celé Americe na 5 milionů členů. V roce 1916 přenesl Garvey své aktivity do USA, kde založil několik dalších organizací, jejichž cílem bylo černošské povznesení a všeobecné uznání. Dodnes je oceňován jako člověk, který: „dal – v masovém měřítku a na vysoké úrovni – milionům černochů pocit hrdosti“ (Martin Luther King), přestože jeho učení a politická praxe zahrnovala i řadu sporných rysů: snahu o naprostou segregaci černošského obyvatelstva, zjevný rasismus, neprůhledné financování, apod. Zřejmě nejslavnějším Garveyovým podnikem byla afroamerická lodní společnost Black Star Line. Prodejem akcií se podařilo shromáždit kapitál na koupi tří lodí, určených k zamýšlené repatriaci Afroameričanů zpět do Afriky, k ní ale nikdy nedošlo: nejenže se nenašla žádná africká země, která by o přesídlence stála, ale finanční kontrola ve společnosti prokázala rozsáhlé finanční nesrovnalosti, kvůli kterým Garvey skončil ve vězení jako defraudant. Po propuštění se vrátil na Jamajku, později přesídlil do Británie, kde na počátku druhé světové války zemřel. Po vyhlášení nezávislosti Jamajky byly jeho tělesné ostatky převezeny na rodný ostrov, na kterém se dodnes těší úctě jako největší z jamajských národních hrdinů. Rastafariánství Rastafariánství je originální jamajské náboženské hnutí. Základy byly položeny na jednom z kázání Marka Garveyho: kolem roku 1920 pronesl údajně legendární proroctví: „S nadějí hleďte ku Africe, kde bude korunován černý král, a ten se stane naším vykupitelem“. Když byl v roce 1930 v Etiopii prohlášen císařem (králem králů) Ras (=princ) Tafari Makonnen, který přijal jméno Haile Selassie (= „síla svaté trojice“), nejchudší a nejutiskovanější obyvatelstvo jamajských slumů to považovalo za naplnění proroctví. Tím byly položeny základy nového náboženského hnutí. Hlavní postavou rastafariánství je Bůh - Jah Rastafari, jehož ztělesněním je bývalý etiopský císař jako historicky doložený přímý potomek krále Šalomouna a královny ze Sáby. Rastafariánství obsahuje řadu prvků převzatých z judaismu a křesťanství. Biblí vyznavačů rastafariánství (rastů) je tzv. Holy Piby (bible černého člověka), která byla sestavena v letech 1913 – 1917. Je v podstatě shodná s křesťanskou, byla pouze upravena, aby byla přijatelnější pro černé – v chápání rastů šlo ale pouze o odstranění rasistických protičernošských zásahů do jejího textu provedených bělochy. Rastové bojují proti „Babylonu“, tj. světu, ve kterém se daří lži, korupci, hříchu, nenávisti, kde moc, bohatství a osobní prestiž jsou stavěny nad lásku, čest a hodnotu života. Deklarovaným vypálením Babylonu však nemíní fyzickou likvidaci světa, kterému je nejpodobnější Evropa a zejména USA, nýbrž jeho léčení (Healing Of The Nations). Kultura rastů je velmi silně spjatá s jejich rodnou Afrikou, kterou považují za svůj domov i přes několikasetleté fyzické odloučení. Rastafariáni se dělí na několik proudů – od krajních, které jsou ostře protibělošské a Evropany považují za ztělesněné zlo, po umírněné, které jsou ochotny v „boji proti Babylonu“ spolupracovat s ostatními, zejména křesťany.
Základních znaky života rastů: stravování : typická je tzv. I-tal dieta. I-tal v rastovském žargonu znamená „přírodní“, „čistý“, tedy obdoba židovského „košer“. V praxi je vyloučeno maso (zejména vepřové), korýši, měkkýši (jsou považováni za „mořské vepřové“, protože se živí odpadky a mršinami), nešupinaté ryby, mořští dravci, hlemýždi, alkohol, tabák a dokonce i koření a sůl; vzhled : oděv bývá nejčastěji z přírodních materiálů, vždy však ozdoben barvami Etiopie, resp. Afriky - červenou, zelenou a žlutou. Zvláštní pravidlo se týká vlasů a vousů. S odvoláním na Bibli (Leviticus 21:5) se nestříhají a neholí a dlouhé vlasy splétají do dreadlocků (ty byly následně „v Babylonu“ zneužity jako módní doplněk bez náboženského obsahu). Dready nosí podle jejich objemu v různě velikých pletených bavlněných čapkách až pytlích také většinou v afrických barvách. Důležitou roli při rastafariánských obřadech hraje marihuana jako „tráva moudrosti“, která souží pro komunikaci s Jahem. Její užívání je ryze rituálního charakteru, čímž se zásadně liší od naší (Babylonské) „travní“ pakultury.
Na světě je v současnosti kolem 1 milionů rastafariánů, na Jamajce představují 5 – 10 % obyvatelstva. Republikánské hnutíRepublikánské hnutí na Jamajce . Jamajka je dosud parlamentní monarchií. Na Velké Británii je nezávislá od roku 1962, přesto je oficiální hlavou státu stále britská královna Alžběta II., která je na ostrově zastoupena generálním guvernérem (jmenuje ho na doporučení premiéra). Funkční období generálního guvernéra není ústavně omezeno. Guvernér ani královna nemají téměř žádné pravomoci. Již delší dobu se projevují snahy o změnu formy státu z monarchie na republiku. Ve společnosti je zřejmá podpora této změny, většina jamajských občanů si přeje (alespoň podle závěrů parlamentní komise) volit hlavu Jamajky jako „představitele státu a symbol jednoty a identity jamajského národa“. Obě hlavní politické strany se na změně shodly, rozdílné však zůstávají názory na způsob volby a kompetence hlavy státu. Změna státní formy by vyžadovala rovněž změnu ústavy, ke které je nutný souhlas dvou třetin všech členů Parlamentu. Současně by rozhodnutí musela podpořit veřejnost v referendu. Rozhodování o této otázce je plánováno na příští volební období. (zpracovala Tereza Pustková, 2005) |
