Garífuna (Garifuňané) Garífuna (Garifuňané) - etnická skupina, která se zformovala na ostrově Svatý Vincenc v Malých Antilách. Až do 8. století byli původními obyvateli ostrova Aravakové. V následujících několika stoletích jej dobývali Karibové z okolních ostrovů. Ti nakonec vyhubili všechny muže a ponechali si jen aravacké ženy jako matky svých dětí. V 17. století, v letech 1636 a 1676, ztroskotaly u břehu ostrova dvě španělské lodě přivážející černé otroky z Afriky. Ti, kteří přežili, se pak usídlili společně s uprchlíky z okolních ostrovů v hornaté části ostrova. Karibové zase obývali rovinaté pobřeží. Více než sto let žili v poklidné vzájemné symbióze a postupně došlo ke smíšení obou skupin obyvatel. Vytovřilo se zcela nové etnikum označované jako černí Karibové (též Kalinagu), později pak Garífuna. V roce 1795 dobyli Svatý Vincenc Angličané, kteří nařídili deportaci všech Garífuňanů co nejdále z ostrova. Jedenáctého března 1797 bylo v Balliceux naloděno 4338 osob (z toho 4195 Garifuňanů). O měsíc později, 12. dubna, byli deportovaní vysazeni na honduraském ostrově Roatán. Během náročné plavby zemřelo na palubách tisíc pasažérů. Na počátku 19. století se první Garifuňané dostávají na středoamerickou pevninu. Během následujících sto let založili několik desítek komunit v Hondurasu, v první polovině 19. emigrovali také do okolních zemí: postupně do Nikaraguy, Guatemaly a Belize. Garifuňané si didnes zachovali svéráznou kulturu (hudba a s ní spojený tanec a zpěv, náboženství) i vlastní jazyk. Tradiční garifunské náboženstí – dugu – je komplexem myšlenek a názorů pocházejících od různých etnických skupin, nejsilnější je vliv Jorubů z jihovýchodní Nigérie. Nedílnou součástí dugu jsou časté rituály a obřady věnované duchům předků. Podle dugu má člověk tři duše a ještě jednu, zvláštní, navíc. Duše uwany znamená vitální sílu, jež dává životu smysl. Je umístěna v hlavě. Může ovšem utrpět "nehodu" u dětí i dospělých, proto potřebuje duchovní podporu a pomoc, aby přežila. Po smrti se spolu s tělem transformuje v energii. Afurugu je duch strážný. Ačkoliv nemá v těle konkrétní místo, doprovází fyzickou schránku, bdí a střeží ji před případným nebezpečím. Amuňani je stínem, jenž odráží světlo. Duch, který v sobě zahrnuje všechny ostatní, rozděluje svět na pozemský a nadpřirozený. Vytváří cesty v nadpozemském světě, které mají dohlížet na "hmotný osud" na Zemi. Anigui představuje srdce, čtvrtou či onu jednu duši navíc. Je silou, jež se chronologicky mění. Přizpůsobuje se času, který vymezuje existenci těla v materiálním světě. Roku 1850 Garifuňané oficiálně přijali křesťanství. I když se i dnes v některých rodinách udržují "přikázání" dugu, většina Garifuňanů je katolického vyznání. (upraveno podle Broulová, K.: Garífuna – doma v cizí zemi. IN: Magazín Koktejl, Duben 2000) Středoamerická útesová bariéra Středoamerická útesová bariéra (Mesoamerican Barrier Reef / Sistema Arrecifal Mesoamericano), nejdelší a nejsouvislejší útes Karibiku, vznikl při východním pobřeží Yucatánu. Jde o druhý největší systém korálových ostrovů a útesů na světě dlouhý téměř 450 mil. Útesy místy lemují přímo pobřeží, ale většinou se táhnou ve vzdálenosti 1–3 kilometry od břehu, mezi pobřežím a souvislým útesem se pak vyskytují shluky korálových bloků. Vyskytuje se zde asi sto druhů korálů (větevníci palmoví, větevníci parožnatí, korály rodu Porites a Agaricia, asi nejznámější jsou tzv. mozkoví koráli). V členitém prostředí korálových útesů žije velké množství bezobratlých živočichů a ryb. Mezi nejznámější patří kanic, papouščí ryba, ptáci z řádu veslonohých, pelikán, želva karetová, kapustňák, humři, garnáti, langusty, mořští ježci atd. Vyskytují se zde mangrovové porosty (vždyzelené stromy, za přílivu zaplavované) a polštáře mořské trávy, které jsou „pastvou“ pro některé ryby, želvy a kapustňáky a brání erozi. Korálové útesy mají nenahraditelnou environmentální funkci: přispívají ke stabilizaci a ochraně pobřeží, udržují kvalitu pobřežní vody, slouží jako krmný a chovný areál pro mořské savce, plazy, ryby a bezobratlé a jsou zásobárnou cenných genetických informací. Prakticky nenahraditelný je i jejich ekonomický potenciál: zajišťují zaměstnání a zdroj příjmů přibližně milionu obyvatel žijícím na přilehlých pobřežních plochách. Ekosystém útesů patří obecně k nejohroženějším na Zemi (58 % ohroženo), východní pobřeží Yucatanu však patří mezi nejméně porušené v celé oblasti. Přesto i zde dochází k ničení korálů (kolísání teploty v důsledku fenoménu El Niño, sedimentace a znečištěním odtokové vody zemědělstvím a neregulovaným rozvojem, poškození kotvícími loděmi a sítěmi) a též lov ryb a kapustňáků je považován za nadměrný. Chránit tuto oblast se snaží vedle systému přírodních rezervací a národních parků také multilaterální Mesoamerican Barrier Reef System Project. Jeho cílem je koordinovat ochranu ekosystému, identifikovat oblasti tření ryb, označit chráněné mořské oblasti, zabývat se společným hospodařením s přírodními zdroji, podporovat kompatibilní ekonomický rozvoj, chránit kvalitu vody a identifikovat oblasti náchylné k ničení korálů. (zpracovala Lenka Badinová, 2006) |
